Co sem to provedla?!

Pane Bože to snad není možné, jak sem to mohla dopustit! Porušila jsem školní řád pořád tomu nemůžu uvěřit, ale je tomu tak.

Den začal jako normální jiný, prostě škola a odpoledne volno. Rozhodla jsem se zajít na trhy, abych si ještě dokoupila dárky pro ostatní. Potkala jsem Vin, což byla má první chyba v tento den. Řekla sem jí, že sháním dárek pro Jen. Vin navrhla, ať jí koupím nějakou pěknou svíčku a že má na pokoji přímo vhodnou pro ni. Tak jsme vyrazily směrem k její koleji - druhá chyba toho dne.

A jak tak scházíme schody, koho pak to nepotkáme. Jen! Ano, tu Jen, pro kterou jsem sháněla dárek. Byla celá šťastná, protože se konečně naučila zastírák. Páni jak já jí závidím, taky bych ho ráda uměla. Z ničeho nic však Vin řekla Jen ať jde s námi. Proč to udělala? To se ptám ještě teď.

Dorazily jsme před Mrzimorskou kolej - všechny tři. Očekávala jsem, že Vin zajde na kolej pro tu svíčku a až Jen odejde, tak mi ji ukáže, ale ona řekla, ať jdem k ní na pokoj. Samozřejmě sem poslechla - další chyba toho dne. 

Jen pod zastírákem a já v mrzimorském plášti rychle přeběhla k Vin na pokoj. Tam mi Vin dala svíčku s rytinou medvídka, zrovna když se Jen nekoukala a chystaly jsme se že odejdeme. Vin šla zkontrolovat spolku, jestli je vzduch čistý a my můžeme odejít. Už jsem se chystala, že půjdu, když v tom Vin naznačila, ať se vrátím na pokoj. Rychle jsme s Jen zamířily zpět na pokoj s Vin v patách. 

U ní na pokoji nám Vin oznámila, že ve spolce je teď jejich kolejní, že musíme počkat, jinak budeme mít problém. V ten moment mi přeběhl mráz po zádech a v duchu jsem si říkala co jsem to provedla. Vždyť bylo dávno po večerce a já tu neměla být. Možná bych začala za chvilku panikařit, kdyby mě Vin neuklidnila tím, že hned odejde a my budeme moct jít spokojeně na kolej. Ehm, možná by to vyšlo, kdyby Nomos nepotřeboval zrovna truhlu, která se nacházela v pokoji Vin. Rychle jsem si sundala boty a zalezla do postele s tím, že jsem nějaká studentka, která spí. Jen použila zastírák a stoupla si do rohu v místnosti.

Nomos přišel dovnitř, vzal truhlu a odešel. Celou tu dobu jsem se pod pokrývkou třásla strachy a doufala, že ho nenapadne že v té posteli leží úplně jiná studentka. Všechno by možná vyšlo, kdyby Jen měla silnější zastírák. Ještě ho nebyla schopna udržet na tak dlouho a na chvilku se zjevila Nomosovi před očima, ale jak už jsem napsala, vzal truhlu a odešel.

Ale vrátil se k Vin na pokoj pod zastírákem, protože se chtěl ujistit, že se mu to jenom zdálo. No a jaksi zjistil, že ne. Ihned nás vyhodil z koleje a Vin to celé vzala na sebe takže jsem tam jen stála a poslouchala, jak její kolejní po ní křičí- neschopná slova. Stále jsem myslela na to, že jsem porušila řád a že mě chytily po večerce. Poslal nás s Jen na kolej, že si to s námi vyřídí pak. Na koleji jsem ještě chvilku strnule zírala s Jen do ohně a pak se vydala na pokoj, kde jsem se sesypala na postel a přemýšlela nad takovým tím známým co by se stalo, kdyby....

Nakonec jsem to nevydržela a čapla deník a začala horlivě zapisovat, protože jsem to potřebovala ze sebe dostat. No snad zítřek přežiju a nikdo z koleje mě neprokleje.