Opravdu Nebelvír, aneb první dojmy

 Páni, ani jsem to nečekala, moudrý klobouk mě poslal do NEBELVÍRU. Čekala jsem, že půjdu po stopách mé matky a budu v Havraspáru, ale ne, jsem v Nebelvíru. Jsem tak šťastná, že do této koleje byla přiřazená i Katie, co bych si bez ní sama počala?

Hned jak jsme byli všichni zařazeni do své koleje, začala velká hostina. Tolik jídla pohromadě jsem ještě nikdy neviděla. Po večeři nás dovedli na naši kolej a sdělili nám heslo, jak se na ni dostat. Kdo si má pamatovat tak dlouhé heslo? Snad se ho brzo naučím, jinak jsem v koncích. Kolejní místnost byla v barvách červené a místy zlaté, uprostřed stál velký stůl, ke kterému jsme si všichni přisedli. Naše zástupkyně koleje nás osobně přivítala a ubytovala nás. Na pokoji se mi opět poštěstilo, protože Katie ubytovali na úplně stejný pokoj, jako mě. Ten den jsem šla spát , tak natěšená na další den, že se divím, že jsem vůbec usnula.

Další den nás ráno Shyam proved po hradě, ukázal nám učebny, sklepení, ale i kuchyň. No, málem jsem se ztratila  hned za první zatáčkou, ale naštěstí jsem našla zbytek naší malé skupinky prváků a připojila se k nim.  S obchůzkou hradu jsme skončili až před večeří, takže od druhé poloviny prohlídky jsem umírala hlady. Večeře byla přímo božská, jinak se ani popsat nedá, nacpala jsem se až k prasknutí, kdo by taky mohl odolat, tomu jídlu, které nám tu vaří domácí skřítkové.

Zbytek týdne uběhl už celkem v klidu, tedy spíše do té doby, než začala běžná výuka. Podařilo se mi hned na první hodinu OPČM zabloudit a k tomu přijít pozdě, no profesor Dworkin ze mě neměl moc velkou radost. Tak jsem si řekla, že si sednu za Katie a pokusím se zbytek hodiny nic nevyvést, ale z této myšlenky mě vytrhla jedna věc, a to, že Kat už seděla s nějakým klukem. Chvíli jsem jen stála a civěla na ni a možná bych tak zůstala ještě nějakou chvilku, kdyby mi pan profesor neřekl, ať si už konečně sednu! Zajela jsem do poslední lavice a zbytek hodiny jsem na ni zírala. No nakonec mi po hodině Kat vysvětlila, že si chtěl jen přisednout, aby neseděl sám a představila mě s ním. Zjistila jsem, že se ten kluk jmenuje Daniel a chodí s námi na kolej, přičemž jsem si ho tu nikdy nevšimla, no vlastně jsem se zatím neseznámila s moc lidma.

 Tak si dám předsevzetí, že až sem příště napíšu, budu znát více lidí z naší koleje, no snad se mi to podaří