Hyjé koníčku

Páni, celý rok jsem do tebe deníčku nenapsala jediné slovo, no už sem si myslela, že jsem dost velká na takovéto  kraviny, ale jaksi ne, dneska mám úplně střelenou náladu, že do tebe musím hned něco napsat. Dokud mi to z hlavy nevypadne.

Takové ty blbosti, že prázdniny se chýlí ke konci, že už bude škola apod. bych mohla přeskočit a jít k tomu hlavnímu, kvůli čemu jsem tě čapla do rukou.

Dnes jsem po dlouhé době potkala Jen, cele prázdniny jsem ji neviděla, ani nevíš jak se mi po ní stýskalo, po té malé střelené devatenáctileté holce. Prostě jsem ji ráno objevila v Kotli a pak po zbytek dne jsem ji nikam nepustila na krok. Hnedka začalo zběsilé vyměňování názorů, kde která z nás byla, kam jela a co tam dělala. Možná bychom takhle vydržely několik hodin si povídat, kdyby nás nevyrušila nějaká holka, že hledá školku. Asi tam měla  sestru, co já vím, ale Jenn věděla kde to je, a že prý ji tam klidně dovede. Tak jsem se nabídla, že půjdu s ní, přece bych ji nikam samotnou nepustila, po tak dlouhé době co jsme se neviděly.

Chovala se až příliš svatě na to, že to byla Jen a já jen čekala, co se stane. Došly jsme ke školce a Jen se pořád mile usmívala, ale jakmile ona dívka ,jež jsme doprovázely, zmizela v budově, Jen mi skočila na záda. Odmítala slézt, dokud jí neodnesu do Kotle. Celou cestu pokřikovala ,, Hyjé koníčku" a nebo ,, i Slimák je rychlejší než ty "  a další podobné šílenosti . No snadněji se to řekne, než udělá,  vléct se s ní přes půlku Londýna není zrovna 2x příjemné, zvlášťě když se vás drží tak křečovitě že sotva uděláte krok.

Ale co bych pro ni neudělala, byla tak šťastná jako pětileté dítě co právě dostalo svoji hračku. No, když už jsem došla do Kotle, všichni se na nás dívali jako na blázny. Myslela jsem si, že Jen ze mě konečně sleze, ale ne, prý chce vynést do schodů. Už sem se lekla, že se s ní vážně budu muset táhnout nahoru, ale nakonec slezla a vyšla schody po svých.

Ale jako pomstu mi obarvila vlasy na modro, prý její koník má modrou hřívu a po chvilce mi vlasy zase zmněnila na červenou.  Pak přišla Vin a Jen se chvíli chovala jako malé děcko, protože Vin se bála napít pití, jež jí Jen donesla.

No jo no, je to prostě Jen a jiná už asi nebude, ale je mi neuvěřitelnou kamarádkou a oporou a nevím co bych si bez ní počala.