První přátelé, chcou mě zabít?!

Milý deníčku, tak jsem si včera našla čas, seznámit se i s ostatními lidmi z koleje. Katie brzo ráno vstala a někam se vypařila, no a tak jsem zůstala sama. Sedla jsem si do společenské místnosti, vytáhla sešit a učila se, ale né moc dlouho, protože do místnosti přišel James a Marry. Jamese jsem znala od vidění, protože mi na příčné ulici pomáhal s odesláním dopisu rodičům, ale Marry jsem vůbec neznala, pouze jsem ji občas viděla, jak tu sedí v rohu.

Přisedli si ke mě a začali si se mnou povídat, celkem jsem se divila, protože jsem si myslela, že se na mě všichni ostatní budou dívat z patra, protože jsem ještě v prvním ročník a k tomu ze smíšené rodiny. No, hold jsem se zmýlila, právě naopak, povídali si se mnou skoro až do oběda. Před obědem, se konečně objevila Katie, prý prozkoumávala hrad po svém způsobu a že mám jít s ní. Tak jsem musela Marry s Jamesem opustit a vydat se na průzkum hradu.

No, oběd jsme jaksi nestihly, průzkum hradu zabral více času, než měl, ale podařilo se nám najít jednu tajnou chodbu a spousty kádinek na obarvování věcí. K večeru jsme byly tak unavené, že jsme se ani nepřevlekly a spadly do peřin, celé vysmáté našimi zvláštními historkami.

No, ale co se nestalo, někdo nám zaklepal na pokoj. Katie šla otevřít, ve dveřích stála nějaká postava, v černém plášti a nebylo jí vidět do obličeje. Děsně sem se lekla, hlavně v ten moment, kdy mi ta strašidelná postava přitiskla ke krku meč. Nezmohla jsem se na nic, ani na výkřik, stála jsem tam a sledovala ten meč. Ta osoba v plášti mě zavedla do společenské místnosti a stále opakovala, že jsem nedodržela slib nějakému Thomasovi. Částečně to upoutalo moji pozornost, protože jsem stále přemýšlela, jakému Thomasovi, vždyť jsem žádného neznala. Mezitím Katie stála za rohem a vše sledovala, byla k smrti vyděšená jako já. No, ale ani jedna z nás si nevšimla další příchozí postavy v černém, ta se měla postarat o Katie. Seslala na ni nějaké kouzlo, a pak už jsem viděla jen stěnu.

Obě dvě postavy přistoupily ke mě, ani né  půl metru ode mě, a potichu mi sdělili, kdo jsou. Byl to James s Marry, měli nás v plánu vyděsit, což se jim taky dost povedlo. Poprosili mě, ať ještě chvíli hraju snimi, jakože mě bodnou mečem, aby ještě více vyděsili Kat. No ten jejich plán měl malý háček, byla sem stále hrozně vystrašená, že mi zdřevnatěly nohy a já se nemohla pohnout, takže mé ,, umírání´´ bylo dosti komické.

Nakonec se Marry s Jamesem odhalili i Kat, ale ta byla natolik vyděšená, že jí museli dát napít nějakého lektvaru, aby se uklidnila. Začali jsme si povídat, a protože se nám nechtělo spát, zahráli jsme si i flašku, byla to hrozná zábava, ale všechno musí někdy skončit a protože už bylo pozdě, rozloučili jsme se a šli jsme všichni spát.

No, usínala jsem s tím pocitem, že Nebelvír mě nikdy nepřestane překvapovat.