Školní výlet

Jupí, konečně jsem se dočkala dlouho očekávaného školního výletu na pláž! A víš co deníčku, podařilo se nám ukecat (dobře ani jsme ji ukecávat nemuseli) Senter, která dovolila Vin, Alice a ještě jedné holce, aby jely s námi. Není to úžasné ?! Vin jede taky a s ní i Alice.

No, před odjezdem jsme se všichni sešli v Děravém kotli, hned u baru. Bylo to celkem zajímavé, jak se na nás všichni prváci dívali a z hloubi duše nám záviděli, že nemohou jet taky. Čekala jsem, že se hromadně přemístíme, nebo tak něco, ale ne. Profesoři zvolili docela obyčejnější možnost přepravy a to AUTOBUS. Chvíli jsem se na ně nevěřícně dívala a myslela si, že je to jen nějaký vtip. Proč by kouzelníci používali autobus, když se mohou přemístit? Vždyť je to mnohem rychlejší a praktičtější. No ale co, nastoupili jsme do autobusu a vydali se na cestu.

Cesta byla zdlouhavá a trvala několik hodin, takže sem jaksi usnula. Spala jsem tak tvrdě, že mě musela Vin z autobusu odnést. No, nebýt ní, tak bych ještě několik dalších zastávek dál poklidně spala. Když jsme dorazili na pláž, tak jsme se každý ubytovali v chatkách po dvou. Já byla samozřejmě s Katie, s kým jiným. Poté, co nás ubytovali, jsme šli všichni do nedaleké restaurace na večeři.

Byla velice krásná a útulná, v těchto teplých časech zde byl i příjemný chládek. Každý z nás dostal na výběr ze tří jídel. Já si vybrala špagety, nejdříve jsem si chtěla dát salát, ale poté co jsem zjistila, že je s lososem, raději jsem byla pro špagety. Celkem mě štvala servírka, jež nás obsluhovala, dělala všechno hrozně pomalu a taky se nás na vše ptala desetkrát. Řekla jsem jí že chci džus a ona chcete džus nebo sprite? No co už, strávili jsme tam několik hodin a pak se šli téměř všichni podívat na moře. I když byl večer, bylo nádherné sledovat, jak rozbouřené vlny naráží o skály, nebo poklidně připlují na kraj pláže. Měla jsem chuť běžet naproti těm vlnám a nechat se pohltit oceánem, ale řekla jsem si, že to počká na nadcházející den.

Když už byla tma, sešli jsme se všichni u ohně a hráli hru Nikdy jsem.... Ze začátku jsem moc nechápala pravidla, ale po čase jsem zjistila, že i když jsme si tu hru trochu upravili (prý se má hrát s alkoholem) je to děsná zábava. Pomocí této hry jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací a hlavně si to moc užila. Každému z nás se stalo v životě něco jiného, napřiklad se opil, přespal u učitele v kabinetě, nebo se ho dokonce snažil svést. No prostě se pokládali šílené otázky. Když už bylo dávno po půlnoci, rozhodli jsme, že už půjdeme spát.

Ale já né a né usnout, a tak jsem se vydala zpět na  pláž. Vzala jsem si deku a přehodila přes sebe vestu. Položila jsem si deku na písek a sedla si na ni. Chvíli jsem si jen tak prohrabovala bosé nohy pískem a pak to přišlo. Nádherný východ slunce, strnule jsem  tam seděla a dívala se na něj. Byla jsem tam jen já, nikdo jiný,  cítila jsem, jak mnou projíždí teplo, takový pocit jsem dlouho nezažila. Připadala jsem si, že vše zlé je za mnou a čekají mě už jen zářivější zítřky, jako to slunce.

Když jsem se vracela zpět do chatky, bylo už brzo ráno. Slyšela jsem, jak je někdo  vzhůru, zřejmě nějaké raní ptáče, a tak jsem nenápadně zalezla do své chatky. Po chvíli, aniž bych si to uvědomila, jsem usnula. No, jaksi jsem dnes zaspala snídani a dokonce i oběd, večeře mi už nesmí ujít, tak zase jindy deníčku.